CO JSEM SE NAUČILA ZA POSLEDNÍ ROKY - ZAMYŠLENÍ

Vítám Vás u mého nového článku. Takovýhle formát mám pro Vás poprvé. Ráda bych se rozepsala na téma, co se za poslední roky mého života změnilo a co jsem se naučila. Tento článek je záměrně bez fotek. Podstatou tohoto článku je zamyšlení se. Budu ráda, když mi napíšete i svůj názor na to, co tu píšu. Ráda si přečtu i něco z Vašeho "příběhu".

ZAJÍMAT SE O TO, CO JÍM

V několika posledních letech jsem se opravdu hluboce zamýšlela nad tím, co jím. Naučila jsem se číst složení výrobků. Naučila jsem se kupovat kvalitnější potraviny. Naučila jsem se také zdravě vařit. Vyzkoušela jsem si půl roku vegetariánství, ale jelikož jsem pocitově věděla, že to pro mě není to „pravé“, nakonec jsem se vrátila k jezení masa. Vyzkoušela jsem si nejíst sladké a cukr. Omezila jsem sladkosti, sušenky, čokolády. Začala jsem se více zajímat o vitamíny, doplňky stravy. Začala jsem pít smoothie. Zvýšila jsem přísun zeleniny a ovoce. Rozhodla jsem se podpořit svůj tlak a najít čaje na něj vhodné, abych se cítila dobře. Naučila jsem se toho myslím dost. A učím se stále. Nejenže mě to baví, ale dělám to ráda s pocitem, že to mému tělu udělá dobře a že podporuju to nejcennější a to je mé zdraví.

NEBRAT VŠE JAKO SAMOZŘEJMOST

Trvalo mi to dlouho, než jsem se naučila být vděčná. Byla jsem zaplavena desítkami knh a četla a četla. Ve všech byla vděčnost zmíněna. A tak jsem si začala psát seznamy, za co jsem vděčná. Naučila jsem se děkovat za vše. Naučila jsem se každé ráno se vzbudit a první mé myšlenky automaticky směřují ke slovům „DĚKUJI“. Za to, že jsem zdravá, že můžu chodit, dívat se, myslet, jíst, dělat co mě baví, mít kde bydlet. Je to neuvěřitelné, ale jsem neskutečně vděčná za to, že jsem s i mysl vytrénovala do té úrovně, kdy sama ráno nahodí automatický rituál díků za vše, kolem mě. A věřte, že i děkovaní za maličkosti, jako je to, že Vám někdo podržel dveře, Vám pomůže. Buďte vděční a děkujte i za směšné maličkosti. Vážně to dokže hodně ovlivnit Vás a Vaší mysl, stačí vytrvat!

NEŘEŠIT VĚCI, KTERÉ NEMOHU OVLIVNIT

Jsou věci, které se v životě ovlivnit nedají. Například počasí. Proč bych měla po ránu vstát a nadávat, jak venku prší? I déšť je důležitý, ať chceme a nebo ne. Ano, taky si občas postěžuju, jaká je zima, ale neprožívám to celou mou bytostí, jako většina dalších lidí. Jsem vděčná za jakékoliv počasí, protože vím, že je to zkrátka nutnost pro to, aby vše fungovalo tak, jak má. Dokonce jsem se naučila mít ráda déšť. Dřív jsem byla jako ostatní a nadávala jsem, když po ránu pršelo. Prožívala jsem to a byla znechucena. A teď? Usmívám se a líbí se mi to. Je pak krásný vzduch a navíc jsem se přistihla při tom, že se při dešti cítím zkrátka krásně, jako by déšť smyl vše „špatné“ a pak opět vysvitlo to dobré. A ne, nejsem blázen. Zkrátka to jen vidím i z té druhé stránky. Většina lidí řeší, že je polovina sklenice prázdná, ale nevidí tu druhou polovinu, která je plná.

VYHAZOVAT ZBYTEČNOSTI A MÍT POŘÁDEK

Kdybyste viděli můj sklep před několika lety, asi by Vám spadla čelist až ke kotníkům. Takových zbytečností a věcí, na které sedal prach. Jen se přemisťovali z místa na místo a stěhovali z bytu do bytu. A k čemu? K ničemu. Byly to zbytečnosti jako plyšáci, hračky z dětství, rozbité hračky, tuna dokumentů, které už nikdy nebudu potřebovat a podobně. Plyšákům a hračkám jsem našla využití u jiných dětí, kterým udělají radost. Zbytek, který byl zničený jsem vyhodila. Své věci jsem protřídila a vyházela vše, co jsem více jak rok nepoužila. Trvalo mi to dva roky, uklidit sklep o velikosti cca 3x3 metry. Ale dokázala jsem to. Razantní úklid jsem udělala i doma. Je neskutečné, kolik nesmyslů člověk skladuje, stěhuje a zabírají mu místo. Proto jedna z mých rad pro ostatní je, uklidit si. Vyházet nesmysly a nechat si věci, které se Vám líbí, používáte je a máte k nim vztah. Neskladujte hrnec, který Vám někdo dal jako dárek, když se Vám v něm špatně vaří. Pošlete ho dál. Účel splnil – daný člověk si na vás vzpomněl, ale pokud Vy s dárkem spokojeni nejste, udělá radost někomu jinému. Nechtějte za něj peníze. Zkrátka ho předejte dál někomu, kdo ho využije a bude ho mít rád.

ŘÍKAT SI O TO, CO CHCI

Vztahuje se to k předchozímu bodu o hrnci jako dárku, který by mi například nevyhovoval. Překvapení jsou krásná, ale ne vždy se povedou. Proto ano, mám je ráda, ale mám raději, když si mohu sama udělat seznam toho, co opravdu ze srdce chci a následně to od někoho jako dárek dostat. Třeba k narozeninám. Nebojte se říci, co opravdu chcete. Nebo to nechcete tak moc a je pro Vás velký úkol poslat email s obrázkem a odkazem, kde se daná věc dá koupit? Já vždy dělám několik variant. A to dražší i levné věci, aby si každý vybral podle svých možností. Tak se mi nestane, že by se mi doma kopily nesmysly. Mám funkční věci, které jsem si opravdu přála a hlavně věci, které využiju a nebude na ně sedat prach.

Líbí se Vám tento formát článku? Ráda bych udělala i další „díl“, pokud budete spokojeni. Dejte mi vědět! Mám toho ještě spoustu co bych Vám chtěla takto předat.